Příklady provádění různých typů konstrukcí z vodní hladiny
1a) zajištění stavební jámy kotvenou štětovou nebo podzemní stěnou a dvojitou jímkou ze štětových stěn spřažených táhly a současná prohrábka dna řečiště pro plavební cestu,
1b) vrtání pilot z plovoucího mechanismu do dna řečiště,
1c) beranění štětových stěn z plovoucího mechanismu, např. pro nábřežní stěny či jímky pro založení mostů,
1d) břehové opevnění z lomového kamene.
Ve vodním stavitelství se uplatní téměř všechny technologie speciálního zakládání, které jsou ve výrobním programu společnosti. Nejčastěji se však setkáváme s technologií beranění a vibrování štětových stěn. Ty se používají jak pro dočasné konstrukce, kterými mohou být např.:
bárky v řece, používané jako podpěrné nosné konstrukce při výstavbě nových mostů, rekonstrukcích starých mostů nebo jiných konstrukcí nad vodními toky;
tak také jako trvalá součást vodního díla:
nábřežní zdi budované jako pohledové štětové stěny;
přístavní dalby, tvořené několika beraněnými nebo do vrtu osazenými ocelovými pilotami;
ochranná svodidla u pilířů mostů nebo v nájezdech do plavebních komor, sloužící k ochraně betonových konstrukcí pilířů a plavebních komor a k zajištění bezpečného plavebního provozu v okolí těchto objektů;
těsnicí stěny (ostruhy) jezů a sypaných hrází, které tvoří vodonepropustnou stěnu pod tělesem jezu nebo hráze, která zabraňuje nepříznivému proudění vody v podzákladí, způsobujícímu sufozi, tento nepříznivý jev může v krajním případě vést až k destrukci vodního díla.
Piloty
představují jednu z nejstarších metod hlubinného zakládání staveb všech druhů a v současné době metodu nejrozšířenější.
Celkem asi 100 typů pilot se v zásadě dělí na dvě skupiny podle toho, je-li při jejich výrobě nutné zeminu odstranit z prostoru, jež pilota zaujímá (replacement piles), nebo dojde-li různým způsobem k roztlačení této zeminy do okolí budoucí piloty (displacement piles). V České republice se nejvíce provádějí piloty vrtané, jež jsou hlavními a typickými představiteli první skupiny pilot a tvoří více než 90 % podíl všech pilot na našem trhu. To je dáno jejich relativně největší univerzálností, jež je nutná s ohledem na pestré geotechnické podmínky stavenišť na našem území a jistou tradicí a zkušenostmi s velkoprůměrovým vrtáním. Podle ČSN EN 1536 se za vrtané piloty považují jednak prvky kruhové s průměrem 300–3000 mm bez omezení délky, jednak prvky nekruhové, tzv. lamely podzemních stěn, jsou-li betonovány v jednom záběru a je-li jejich průřezová plocha menší než 10 m². Vrtané piloty se navrhují především jako hlubinné základy schopné přenášet soustředěná osová zatížení (převážně tlaková), ale i zatížení příčná. Vzhledem k jejich velké únosnosti, dané vhodnou volbou průměru, délky a vetknutí do únosného podloží, se navrhují velmi často jako osamělé, tvořící přímo základy sloupů hal a mostů.
Schéma skupiny pilot
2a) spojovací konstrukce (patka)
2b) piloty ve skupině
Jejich hlavy lze opatřit monolitickými vrtanými patkami s kalichy pro přímou montáž prefabrikovaných železobetonových sloupů nebo spojovací výztuží pro navázání sloupů monolitických. Bezproblémové je rovněž využití pilot jako osamělých základů pro ocelové sloupy. V případě mimořádně velikých zatížení se navrhují ve skupinách spojených v hlavě železobetonovou patkou, pásem či deskou.
V nestabilních zeminách se vrty paží, aby v celém průběhu instalace piloty byla zajištěna stabilita jejich stěn i dna. K pažení vrtů o průměru do 1500 mm se využívá vesměs ocelových spojovatelných pažnic,Pouze k pažení vrtů velkých průměrů se v současnosti využívá jílové pažicí suspenze.
Mikropilota
je štíhlý základový prvek, který přenáší osová zatížení (tlaková i tahová) od stavebního objektu do hlubších a únosnějších vrstev základové půdy. V podstatě se jedná o vrtané piloty průměru do 300 mm, které jsou svým kořenemvetknuty do okolní horniny injektáží. Použití mikropilot je výhodné zejména v případech zakládání objektů ve stavebně omezených prostorách, při rekonstrukcích objektů a jejich založení, podchycení stávajících základů objektů či při zajištění ražeb podzemních děl. Mikropiloty přenášející tlakové zatížení mají roznášecí desku hlavy přivařenou k výztužné trubce, kdežto u mikropilot přenášejících tahová zatížení je roznášecí deska s výztužnou trubkou spojena šroubovaným spojníkem s vnitřním pojistným šroubem.
.jpg)
